Jak se v středověku nazývalo konopí používané v pivu?

Když dnes slyšíme slovo konopí, většina lidí okamžitě přemýšlí o léčebných účinkách, kouření nebo moderních potravinách. Ale co když se podíváme zpět do středověku? V té době neexistovalo slovo „cannabis“ ve smyslu, jak ho používáme dnes. Místo toho se používaly různé místní názvy, které se lišily podle oblasti, jazyka a účelu, pro který bylo konopí používáno. A ano - konopí se používalo i v pivu. Ne jako psychoaktivní ingredience, ale jako léčivá a konzervační látka.

Co se používalo místo slova „cannabis“?

V latinských textech středověké Evropy se konopí často označovalo jako Cannabis sativa - to je vlastně vědecký název, který se objevil až později, ale už v raném středověku ho používali mniši a lékárníci. V místních jazycích ale byly jiné názvy. V německy mluvících zemích se používalo slovo Hanf, ve francouzských oblastech chanvre, v anglických hemp. Tyto výrazy však označovaly hlavně vlákna konopí, která se používala na provazy, tkaniny nebo plachty. Pro rostlinu používanou v léčbě nebo v nápojích byly častější jiné termíny.

V češtině a v ostatních slovanských jazycích se používalo slovo konopí - stejné, jaké používáme dnes. Ale v lékařských textech se často hovořilo o konopné trávě nebo konopném listu. V některých záznamech z 12. až 15. století se objevuje i výraz „cannabis“ v latinském tvaru, ale pouze v klasických lékárních přípravkách, které se vyráběly v klášterech.

Konopí v pivu - jak to vůbec fungovalo?

Nejznámější příklad použití konopí v nápojích je tzv. konopné pivo. Nejednalo se o pivo s psychoaktivními účinky, jak bychom si to dnes představili. Místo toho se konopí používalo jako přírodní konzervant a přírodní hořčící látka. Před objevem chmele se konopí používalo k uchování piva, protože obsahovalo přirozené antimikrobiální látky. V některých regionech, zejména v severní Evropě a na Balkáně, se do piva přidávaly listy nebo semenáče konopí, aby způsobily delší trvanlivost a zmírnily sladkou chuť.

Ve 13. století v Německu a Nizozemsku se záznamy o „hemp beer“ vyskytují v hospodářských knihách klášterů. Mniši vyráběli pivo s konopím, protože chmel ještě nebyl běžně známý. Konopí bylo levnější, snadněji dostupné a rostlo všude. V některých případech se do piva přidávaly i semena, která obsahovaly malé množství THC - ale nikdy v tak velkém množství, aby mělo psychoaktivní účinky. Bylo to spíše o zdravotních účincích: úleva od bolesti, účinky proti zánětům a jako stimulant pro pracující dělníky.

Proč se konopí v pivu nahradilo chmelem?

Chmel se začal šířit v Evropě kolem 9. století, ale až v 12. a 13. století se stával běžnou součástí piva. Důvod byl jednoduchý: chmel byl lepší. Vytvářel jasnější pěnu, lépe konzervoval pivo a dodával příjemně hořkou chuť, která se líbila více než „trávová“ chuť konopí. Kromě toho chmel neobsahoval žádné psychoaktivní látky, takže nebyl spojován s „čarodějnými“ nebo „nečistými“ účinky, které se v některých kruzích připisovaly konopí.

V 15. století už bylo konopí v pivu prakticky vymizené - mimo několik izolovaných oblastí, kde se tato tradice udržovala. Například v částech dnešního Česka, Slovenska a Polska se ještě v 16. století vyrábělo „konopné pivo“ jako domácí léčivý nápoj pro ženy po porodu nebo pro starší lidi s bolestmi kloubů.

Bylo konopí v pivu považováno za lék?

Ano. V mnoha lékárnách středověku se konopí považovalo za jeden z nejdůležitějších léčivých rostlin. V knize De Materia Medica (přepisované v klášterech) se konopí doporučovalo pro bolesti hlavy, zácpu, bolesti kloubů a dokonce pro úlevu při závratích. V některých textech se pivo s konopím označovalo jako „potio canabis“ - „nápoj z konopí“. Bylo to obvykle připravované jako odvar z listů a semen, který se poté míchal s pivem, aby byl lehce přijatelnější.

Na rozdíl od dnešního přístupu, kde se konopí spojuje s kouřením nebo jídlem, ve středověku se používalo především jako tekutý lék. Mnoho lékářů a mnišů věřilo, že „síla rostliny“ se lépe vstřebává v tekuté formě. Pivo tedy nebylo nápojem pro zábavu, ale léčivým prostředkem.

Co se stalo s touto tradicí?

Ve 16. století se začaly šířit nové zákony. V některých zemích se konopí začalo považovat za „nebezpečnou rostlinu“, protože se objevily první záznamy o jeho psychoaktivních účinkách. Když se v 17. století začal rozšiřovat kouření konopí v Asii a na Blízkém východě, Evropa začala považovat konopí za nebezpečný nástroj. Výroba piva s konopím byla v mnoha zemích zakázána. V Čechách se to stalo kolem roku 1600, kdy se vydaly nařízení proti „nelegálním nápojům z rostlin“.

Od té doby se konopí v pivu v Evropě téměř zapomnělo. Až v 21. století se začaly objevovat malé návraty - některé mikropivovary v Německu, Nizozemsku a Česku začaly znovu vyrábět „historické konopné pivo“ jako kulturní a vědecký experiment. Tyto nápoje nejsou psychoaktivní - používají jen nízko-THC varianty, které odpovídají středověkým receptům.

Bylo konopí v pivu běžné?

Není pravda, že každý středověký pivař používal konopí. Bylo to spíše regionální a záleželo na dostupnosti. V oblastech, kde nebylo chmelu, bylo konopí běžné. V oblastech, kde se chmel pěstoval, bylo konopí rychle nahrazeno. Většina lidí v 13. století nevěděla, že konopí obsahuje THC. Věděli jen, že je to rostlina, která pomáhá s bolestí a zdravím. A proto se používalo - ne proto, že bylo „zábavné“, ale proto, že bylo účinné.

Co si pamatovat?

Středověké slovo pro konopí používané v pivu nebylo „cannabis“ ve smyslu dnešního významu. V latinských textech se používalo Cannabis sativa, v místních jazycích se hovořilo o „konopí“, „hanf“ nebo „chanvre“. Pivo s konopím nebylo „drogový“ nápoj - bylo to léčivé, přirozené, konzervační prostředek. A i když se dnes o něm mluví jako o „historické kuriozitě“, skutečnost je, že konopí bylo jednou z nejdůležitějších rostlin v evropském životě - a to nejen pro tkaniny, ale i pro pivo, léky a každodenní péči o zdraví.